Zkoušeli jste si někdy v televizi zapnout titulky pro neslyšící a nedoslýchavé? Jestli ano, tak víte, že se v ledasčem liší od překladových titulků pro slyšící diváky. Jsou v nich určité informace navíc, a právě proto by byla chyba myslet si, že když se pořad opatří překladovými titulky, je automaticky postaráno i o neslyšící diváky.
Jaké informace jsou v titulcích pro neslyšící a nedoslýchavé (anglicky SDH) neboli ve skrytých titulcích (ST) navíc? Jsou to za prvé zvuky, ale jen zvuky, které jsou pro děj podstatné a nejsou „vidět“ v obraze. Za druhé identifikace postav. K té slouží tři nástroje: 1) spojovníky, které se dávají vždy, když začíná hovořit jiná postava, 2) barva textu, přičemž u nás se většinou používají čtyři, 3) označení postavy jménem, pokud hovoří mimo obraz a nemá unikátní barvu. Kromě toho se popisuje vlastnost promluvy, pokud to je důležité, například ŠEPTEM, a některé další věci.
V poslední době se s titulky pro neslyšící setkáváme i na mezinárodních streamovacích platformách, tyto titulky se ale od českých titulků pro neslyšící v ledasčem liší, protože vycházejí z konvencí amerických titulků a zvyklosti evropských zemí v mnoha ohledech nerespektují. A tak se v nich například nedočkáte barev (které bohužel nejsou ani v iVysílání České televize) a správného použití spojovníků.
Právě na srovnání dvou verzí titulků, podle pravidel zahraničních streamovacích portálů a podle českých pravidel, si nejlépe ukážeme, jak se v českých titulcích pro neslyšící používají spojovníky, nebo chcete-li odrážky (pomlčky to nejsou, protože pomlčka je delší než spojovník). Vlevo jsou titulky, které by byly na mezinárodní streamovací platformě (a ve kterých jsou spojovníky tak, jak by byly v překladových titulcích pro slyšící diváky), vpravo vidíte, jak by mohly vypadat titulky vytvořené podle českých zvyklostí. Takže například první titulek začíná spojovníkem, protože postava v minulém titulku nehovořila (což bychom viděli ve filmu). Naopak na začátku třetího titulku postava pokračuje z titulku druhého, a proto na začátku třetího titulku spojovník není. (Dodávám, že v dané scéně je vidět, co kdo říká. Kdyby to vidět nebylo, v titulcích vlevo by navíc byla jména postav, někdy na úkor textu replik. Tedy pokud by daná postava nepokračovala z minulého titulku.)
Obrázek. Ukázka dialogů z filmu Adéla ještě nevečeřela (Oldřich Lipský, 1977)
Kromě toho jsou titulky pro neslyšící na zahraničních streamovacích platformách mnohem rychlejší než titulky v českých televizích, což je ovšem další velký zádrhel. Pro toho, kdo se narodil jako neslyšící, bývá totiž mateřským jazykem znakový jazyk a čeština je pro něj jazyk cizí, a proto obvykle český text čte pomaleji a na zahraničních streamovacích platformách mu může mnohé utéct. Proto si myslím, že pokud tyto portály chtějí nabízet služby pro specifickou cílovou skupinu, měly by nabízet to, co tato skupina očekává.
Mimochodem označení „titulky pro neslyšící a nedoslýchavé“ je vlastně trochu nepřesné. Můžou totiž sloužit i divákům slyšícím. Například v hlučném prostředí, jako je hospoda, nebo naopak tam, kde by zvuk televize rušil, třeba v čekárnách. Anebo když slyšící divák při sledování filmu chroupá brambůrky.
Na závěr bych chtěl jako titulkář doporučit všem kolegyním a kolegům, kteří pracují pro neslyšící a nedoslýchavé, aby je poznali a snažili se pochopit, co potřebují a proč. Doporučuji především sledovat jejich diskuse na sociálních sítích a na diskusních fórech. A proč nevyrazit na nějakou akci pro neslyšící, ideálně tlumočenou do češtiny? Anebo klidně i na netlumočenou – pak uvidí, jak velká je jazyková bariéra, k jejímuž překonání napomáhají i titulky. Navíc je to jazyková bariéra, kvůli které se mnohdy slyšící většina ani nedozví, co by si neslyšící menšina skutečně přála a co ne. A tak je bohužel někdy na jedné straně nevyřčené „tohle jim musí stačit“ a na druhé straně „buďme rádi aspoň za to málo“. A dokud se tahle bariéra neprolomí, bude dál vznikat spousta titulků, které jsou dobré hlavně pro slyšící diváky, kteří u filmu chtějí chroupat brambůrky.
Ilustrace: Wordclouds
