Všimli jste si někdy, že jazyk titulků a dabingu je občas trochu zvláštní? Že se v něm objevují slova a slovní spojení, která normálně moc nepoužíváme? Třeba jako v té větě z nadpisu. Jedním z důvodů je to, že v titulcích i dabingu překladatelé, úpravci a redaktoři čelí dost zásadním omezením. V dabingu musí text „jít do pusy“, v titulcích ho zase diváci musí stihnout přečíst. V obou případech se proto musí dělat různé kompromisy a občas je nutné formulovat trochu jinak, než kdyby se stejný text překládal třeba pro divadlo.
Jenže někdy se v překladech filmů setkáváme s nepřirozenými formulacemi, ke kterým nebyl žádný důvod. V dabingu například není záběr na ústa a nějaká ta slabika navíc by tolik nevadila, v titulcích zase postava mluví pomalu nebo je po replice dlouhá pauza, a tak by se žádná krátká slova hledat nemusela. Podle mojí hypotézy si někteří překladatelé a úpravci některé takové formulace zafixují a pak je používají automaticky. Někdy používají i formulace, které podobně nadužívají i někteří překladatelé beletrie: v cílovém jazyce se kdovíjak často nepoužívají, zato v překladech se to jimi jenom hemží.
Teoretici překladu, translatologové, mluví o takzvané překladatelštině, anglicky „translationese“. Existuje obecná překladatelština, ale u titulků a dabingu do ní vstupují mnohé prvky navíc, takže pak můžeme mluvit o titulkářské a dabingové překladatelštině. Čím je tento zvláštní jazyk typický? Díky jazykovým korpusům můžeme celkem snadno zjistit, která slova do překladatelštiny patří. Bude nás tedy zajímat, která slova se v titulcích vyskytují výrazně častěji než v autentickém mluveném jazyce.
Jsou to například přivlastňovací zájmena. Podívejte se na tyto věty: Tvoje vlasy jsou rozcuchané. Moje směna končí za hodinu.[1] Myslím, že hezky česky řekneme Máš rozcuchané vlasy. Směna mi končí za hodinu. Toto ovšem ještě není překladatelština titulkářská, ale překladatelština obecná: s podobnými formulacemi se setkáme i v nepříliš dobře přeložených knihách. Jsou to obyčejné interference, tedy přenos prvku výstavby výchozího jazyka do jazyka cílového. Sem bychom mohli zařadit i ono vést si z nadpisu.
Do filmové překladatelštiny patří citoslovce podivu páni, kterým se často překládá anglické wow. Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy slyšel, že by někdo řekl: „Páni!“ A je zajímavé, že se vyskytuje nejen v dabingu (tam na anglické wow krásně artikulačně sedí), ale i v titulcích. Do podobné kategorie patří polda. Vím, to slovo se vyskytuje i v českých filmech a seriálech, ale asi jsem ho v životě neslyšel odjinud než z televize. Jistě, je kratší než mnohem přirozenější policajt, zatímco anglické cop je jednoslabičné, takže někdy to je v dabingu nejlepší možné řešení, ale polda se objevuje v dabingu i titulcích mnohem častěji, než by bylo nutné. Do podobné kategorie bych zařadil třeba slovo fuk.
V titulcích přeložených do překladatelštiny se navíc často setkáváme s příliš formálními až knižními výrazy: do kontextu by se hodilo hovorovější synonymum, titulkář ale použije zbytečně formální výraz. Někdy je to proto, že je kratší, například dnes místo dneska, zpět místo zpátky, zda místo jestli nebo vždy místo vždycky. A opět se to často děje i tam, kde je v titulcích místa habaděj. Jindy slovo ani kratší není: znovu místo znova, zemřít místo umřít, mnoho místo hodně, nyní místo teď. I tady mám hypotézu: překladatel se nechá unést tím, že produkuje psaný text, přestože by měl stylizovat jazyk mluvený.
Poučná jsou i slovíčka a slovní spojení, která naopak charakterizují autentickou mluvenou češtinu. Patří sem například vždyť, nějak, ty vole, akorát, furt, trošku, barák, blbě, malinký nebo šikovný. Všechno to jsou vlastně slova, která mnohé titulkáře při formulaci překladů nenapadnou, nebo je úmyslně či neúmyslně nepoužívají.
Menších a větších slovíček, která utvářejí překladatelštinu, je spousta, a myslím, že se k některým z nich časem vrátím. Důležité je, aby si na ně překladatelé vyvinuli šestý smysl a neustále si kladli otázku, co by v dané situaci přirozeně řekli a co jim naopak naskakuje jako nepříliš přirozený automatismus.
Ilustrace: Midjourney
[1] Zdroj: korpus InterCorp, kolekce titulky
