Last updated on 14. 4. 2023
Jak už bylo řečeno, když tvoříme titulky, pohybujeme se v proklatě těsném časoprostoru. Znamená to, že určitou informaci musíme vtěsnat do co nejmenšího počtu znaků. Z toho vyplývá, že třeba na rozdíl od situace, kdy překládáme knihu, musíme u titulků uvažovat, jak dané sdělení vyjádřit co nejúsporněji. Proto také často hledáme co nejkratší synonyma. Až když je i ta nejkratší formulace příliš dlouhá, musíme nějakou informaci oželet.
V žádném případě bychom ale kvůli počtu znaků neměli tvořit věty gramaticky patologické (například Řekla mi. místo Řekla mi to.) nebo bez interpunkce. Vraťme se ale k synonymům. V češtině je totiž celkem časté, že kratší synonymum je formálnější než synonymum delší. Vemte si třeba li, zda a jestli, dle a podle, dnes a dneska, jen a jenom, vždy a vždycky. Proto si musíme dávat pozor, abychom takovýmto kratším synonymem nevhodně neposunuli styl. Když například titulkujeme teenagera, který mluví velmi neformálně, neměl by používat li nebo dle, pokud k tomu není nějaký zvláštní důvod, například parodie. Někteří titulkáři bohužel volí nejkratší synonyma zcela automaticky i tam, kde jsou naprosto nevhodná. A někdy se stane, že zvolí slovo, které se tváří jako synonymum, ale ve skutečnosti označuje něco jiného, tak například žaloba není totéž jako obžaloba a perlorodka není totéž jako perlotvorka.
Koneckonců čtecí rychlost se obvykle nemusí dodržovat absolutně: když ji občas nějaký titulek překročí, nic se nestane, ale opravdu se to musí dít jen tu a tam.
Ilustrace: Midjourney
