Titulkování je překladatelská disciplína, ve které se musí dodržovat spousta pravidel, ale protože tato disciplína byla donedávna poměrně neznámá, často se do ní pouští i ten, který o existenci těchto pravidel neví. Včetně překladatelů, kteří se živí překladem „klasických“, tzn. jiných než audiovizuálních textů. Co nejhoršího můžou s titulky udělat? Dialogy a monology přeložit jako jakýkoliv jiný text a pak je nasekat do jednotlivých titulků. Čistě podle délky. Jak to vyjde. Proč je to špatně?
Za prvé je chyba přeložit titulky jako jakýkoliv jiný text, protože když nebereme v úvahu, kolik je k dispozici času, s velkou pravděpodobností budou titulky příliš rychlé – na jednu sekundu bude vycházet víc znaků, než kolik diváci zvládnou přečíst. A za druhé budou titulky „naporcovány“ tak, že to bude ztěžovat porozumění.
Podívejme se na rozdíl mezi správně a nesprávně členěnými a zalomenými titulky. Ukážeme si to na prvních větách z Vančurova Rozmarného léta. Zapomeňme protentokrát na rychlost (řekněme, že je text předčítán velmi pomalým tempem) a zaměřme se na členění. V prvním sloupci jsou titulky, které vytvořil nezkušený titulkář. Bral v úvahu jen maximální počet znaků na řádek (42 znaků). V druhém sloupci jsou titulky, které vytvořil jeho zkušený kolega.
| Chybně členěné a zalamované titulky | Správně členěné a zalamované titulky |
| Mnozí odvážlivci, když se octli na počátku velikolepého měsíce června, usedají do stínu platanů a jejich urputné vzezření se stává mírným. Hle, větvoví a vysoký sloupec rtuti, jež se zdvíhá a opět klesá, připomínajíc oddech spáče. Hle, kyv slunečníku a tato tvář, kdysi hrůzná. Ať poshoví nos a odulý ret, jenž vyrazil z obličeje tak prudce, ať se mírní, neboť, probůh, město je klidné. | Mnozí odvážlivci, když se octli na počátku velikolepého měsíce června, usedají do stínu platanů a jejich urputné vzezření se stává mírným. Hle, větvoví a vysoký sloupec rtuti, jež se zdvíhá a opět klesá, připomínajíc oddech spáče. Hle, kyv slunečníku a tato tvář, kdysi hrůzná. Ať poshoví nos a odulý ret, jenž vyrazil z obličeje tak prudce, ať se mírní, neboť, probůh, město je klidné. |
V druhém sloupci je titulků víc, to ale nevadí. Jsou „vzdušnější“ a hlavně jsou logicky strukturované, takže se lépe čtou. Ukažme si hlavní chyby, které nastaly v prvním sloupci. Největší prohřešek nastal, když byly věty několikrát rozděleny do dvou titulků na nevhodném místě: usedají do | stínu platanů…; Hle, větvoví a vysoký | sloupec rtuti… atd. Správné je souvětí rozdělit v místě, kde začíná nebo končí věta (vedlejší nebo hlavní), případně na jiném logickém místě. Prohřeškem je i to, když je titulek zalomen na nevhodném místě, tzn. „enter“ je tam, kde nemá co dělat, takže od sebe oddělí slova, která patří k sobě, například se | stává nebo ať | poshoví. V žádném případě by na konci řádku neměla být předložka nebo spojka. V našem případě se to týká předložek do a z.
S titulky podobnými těm v prvním sloupci se také setkáváme tam, kde je strukturovala umělá inteligence. Ale nejčastěji se s nimi setkávám tam, kde si klient neuvědomil, že titulkování je svébytná disciplína, našel si překladatele, objednal „klasický“ překlad a ten si sám do titulků „nasekal“. Děje se to hlavně u komerčních zakázek, např. u propagačních videí, ale i u některých dokumentárních filmů. Proto takovéto „wordovské“ zakázky nepřijímám a klientům nabízím, že jim dodám kompletní titulky včetně časování. A stejný postup doporučuji i všem kolegům.
Ilustrace: Midjourney
